Tyranosaura jistě není třeba dlouze představovat, kromě obecných článků o různých aspektech biologie a ekologie tohoto dávného predátora z konce křídové periody už jsme se na blogu dostali i k některým poutavým otazníkům s ním spojeným, například k čemu byly jeho zakrnělé ručky? Byl alespoň částečně opeřený a mohl být i teplokrevný? Byl Nanotyrannus lancensis ve skutečnosti pouze mládětem tyranosaura? Opravdu byly objeveny měkké tkáně a proteiny v jeho fosilních kostech? Který jedinec byl ze všech nejstarší a který zase největší? A tak by se dalo ještě chvíli pokračovat. Zatím ale nebyla vůbec zmíněna další záhada, která se s králem dinosaurů z čeledi Tyrannosauridae táhne již několik desítek let. Stejně jako v astronomii, kde se dlouhodobě spekuluje o možné existenci „planety X“ za drahou Neptuna, mohl vedle druhu Tyrannosaurus rex existovat i další, dosud nepopsaný druh, zatím neformálně označovaný jako Tyrannosaurus „x“? Nebo je snad všechno úplně jinak a žádný takový teropod existovat nemohl? Zkusme nyní této malé paleontologické záhadě přijít na kloub. Mějme přitom na paměti, že i když máme k dispozici již přes 50 fosilních jedinců kolosálního teropoda, je to stále velmi málo pro dostatečně přesný výzkum toho, které exempláře mohly být například samicemi nebo jedinci s odlišnou ontogenezí či neobvyklými tvarovými a velikostními variacemi.[1] To jsou přitom zásadní údaje, bez kterých se při posuzování existence případného nového druhu tyranosaura neobejdeme.

———

———

Počátkem 80. let minulého století přišel paleontolog Robert T. Bakker s tvrzením, že ve skutečnosti se na konci křídového období na západě Severní Ameriky vyskytovaly dva druhy rodu Tyrannosaurus – „klasický“ Tyrannosaurus rex a kromě něho ještě jeden odlišný druh, kterému dal přezdívku Tyrannosaurus „x“. Bakkera k tomuto rozlišení vedla skutečnost, že u jednotlivých exemplářů se lišil jeden anatomický znak – tvar a počet zubů v přední části dolní čelisti (na zubní kosti). Bakker však neměl k dispozici dostatečně reprezentativní vzorek tyranosauřích lebek, a tak svůj závěr nikdy formálně nepublikoval. Ke stejnému výsledku po něm nicméně dospěli i Gregory S. Paul (1988) a Ralph E. Molnar (1991), kteří rovněž nezavrhli možnost existence jiného druhu tyranosaura. K druhu Tyrannosaurus „x“ pak měl patřit i slavný exemplář z Amerického přírodovědeckého muzea AMNH 5027 nebo obří lebka MOR 008 z Museum of the Rockies. Naopak slavná „Sue“ z Chicaga je stále nejlepším příkladem druhu Tyrannosaurus rex. Rozdílnosti ve stavbě a pozici zubů jsou vcelku zanedbatelné a v současnosti je nelze považovat za definitivní důkaz existence nového druhu tyranosaura, protože variabilita anatomických znaků v rámci druhu T. rex je velmi vysoká.[2] Rozdíly mezi jedinci tohoto druhu mohly být způsobeny nemocemi, odlišným stylem lovu a jiných aktivit, nemocemi a deformacemi růstu nebo i kvalitou výživy. Masivnější kostry mohly jednoduše patřit starším jedincům.[3] Existují ale indicie o rozdílnosti, které skutečně nelze tak snadno vysvětlit.

Například jedinec zvaný „Samson“ má stehenní kost o délce 129 cm, což zhruba odpovídá délce femuru jedince „Stan“ s mírou 131 cm. Lebka Samsona se 104 cm ale nedosahuje ani 80 % délky lebky Stana, což se dá jen těžko vysvětlit podvýživou nebo patologickým růstem. Je možné, že individuální variace ve velikosti jednotlivých částí těla byla u tyranosaurů až tak velká? Nebo se skutečně jedná o dva různé druhy rodu Tyrannosaurus (nebo dokonce o příklad dvou různých rodů obřích tyranosauridů)? Tato debata šla ruku v ruce s další velkou otázkou, kterou byla validita druhu Nanotyrannus lancensis, tou jsme se ale zabývali v samostatném článku a není přímo spojená s otázkou existence druhého velkého zástupce rodu Tyrannosaurus. Mimochodem, údajné anatomické znaky (v podobě tzv. chevronů na spodní straně ocasních obratlů) poukazující na příslušnost exemplářů tyranosaura k jednomu nebo druhému pohlaví již byly rovněž jako pevný důkazní materiál vyvráceny.[4] Každopádně je třeba si uvědomit, že druh T. rex byl v průběhu asi dvou milionů let své existence velmi rozšířený a vytvářel nejspíš autonomní populace, které se od sebe mohly velikostně i tvarově značně lišit. Jinak mohla vypadat varieta z území dnešní Britské Kolumbie a jinak mnohem jižněji žijící varieta z Mexika, přičemž tyto dvě populace stejného druhu mohly od sebe oddělovat celé tisíce kilometrů laramidijské pevniny. Je dokonce pravděpodobné, že pokud by tyranosauři přežili vymírání K-Pg (resp. by k němu nikdy nedošlo), nepochybně by se jejich vzdálené populace skutečně rozdělily natolik, že by z nich v průběhu doby vznikly dva zcela odlišné druhy. Můžeme už ale i se současným stavem znalostí usuzovat na existenci dvou rozdílných druhů?

———

———

Na jednu stranu dává tato myšlenka dobrý smysl – Tyrannosaurus je jediným velkým masožravcem ve svém ekosystému, což je neobvyklý jev, který neodpovídá situaci v moderních ekosystémech ani v těch ostatních druhohorních.[5] Dnes už ale víme, že spolu s tyranosaurem žil na konci křídy i velký dromeosaurid Dakotaraptor steini, který při délce 5 metrů mohl představovat smečkového lovce středně velké kořisti.[6] Další predátorskou niku mohli obsadit také nedospělí jedinci samotného tyranosaura, slabší, ale zároveň rychlejší než dospělci. Snaha rozdělit lépe dochované tyranosauří jedince na robustní a štíhlejší „morf“ se také míjí účinkem, protože jednoduše nemáme dostatek fosilního materiálu, abychom mohli rozhodnout, co je ještě vnitrodruhová variace a co už poukazuje na případnou druhovou odlišnost. Když zkoumáme odlišnosti současných druhů obratlovců, vždy najdeme drobné variace, ale zároveň jsou obvykle přítomné i konzistentní a pevně zakořeněné rozdíly, které nám usnadní jejich identifikaci a zařazení do systému živé přírody. V případě dávno vyhynulých druhů proto musíme počkat na objev dalšího fosilního materiálu, pokud možno co nejkompletnějšího a s dobrým stupněm zachování. Teprve s dostatečně početným vzorkem exemplářů tyranosaura bude možné vypracovat počítačové analýzy s uspokojivým množstvím dat, které snad osvětlí míru variace a pomohou rozhodnout, zda jsme v uplynulých jedenácti desetiletích objevovali desítky zástupců jediného druhu dinosaura nebo druhů (či dokonce rodů) dvou.

———

Short English Summary: Some scientists believe in existence of as yet undescribed second species of the genus Tyrannosaurus, dubbed informally “Tyrannosaurus x”. This supposed second species of the famous theropod could be identified in the future if more thorough and detailed research is undertaken. But it is equally possible that there is no such second species and all differences are attributable to the intraspecific variation among T. rex.

---

---

…

Hone, D.: The Tyrannosaur Chronicles, Bloomsbury Sigma, 2016

———

[1] Carpenter, Kenneth (1992). „Variation in Tyrannosaurus rex„. In Kenneth Carpenter; Philip J. Currie. Dinosaur Systematics: Approaches and Perspectives. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 141–145. ISBN 0-521-43810-1.

[2] Larson, P.L. (1994). „Tyrannosaurus sex. In: Rosenberg, G. D. & Wolberg, D. L. Dino Fest“. The Paleontological Society Special Publications. 7: 139–155.

[3] Brochu, C. R. (2003). „Osteology of Tyrannosaurus rex: insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull“. Society of Vertebrate Paleontology Memoirs. 7: 1–138. doi:10.2307/3889334

[4] Erickson G. M., Kristopher Lappin A., Larson P. (2005). „Androgynous rex – the utility of chevrons for determining the sex of crocodilians and non-avian dinosaurs“. Zoology (Jena, Germany). 108 (4): 277–86. doi:10.1016/j.zool.2005.08.001

[5] Horner J. R., Goodwin M. B., Myhrvold N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE 6(2): e16574. doi:10.1371/journal.pone.0016574

[6] DePalma, R. A.; Burnham, D. A.; Martin, L. D.; Larson, P. L.; Bakker, R. T. (2016). „Corrigendum to: The First Giant Raptor (Theropoda: Dromaeosauridae) from the Hell Creek Formation“. Paleontological Contributions. 16. doi:10.17161/1808.22120