Jak je obecně známo, Česká republika bohužel neoplývá hojností fosilních pozůstatků velkých druhohorních plazů, ať už jde o neptačí dinosaury, ptakoještěry nebo tzv. mořské plazy – mosasaury a plesiosaury. Přesto právě poslední zmíněná skupina má alespoň trochu frekventovanější zastoupení a v rámci České křídové pánve se počet dosud rozeznaných jedinců pohybuje přinejmenším okolo jedné desítky. O dinosaurech a českém ptakoještěrovi již byla na blogu řeč, nyní se zaměříme na jednoho z několika známých „českých“ plesiosaurů. Kromě rodů Aptychodon (Reuss, 1855), Plesiosaurus (?) (Frič, 1878) a Cimoliasaurus (Frič a Bayer, 1905) jde především o druh Polyptychodon interruptus, popsaný již britským paleontologem Richardem Owenem roku 1841. Na našem území o tomto mořském predátorovi poprvé podal zprávu již zmíněný Antonín Frič (1832 – 1913) roku 1878. Zkamenělé zuby a fragmenty kostí objevil v lomech na Bílé Hoře, a to v sedimentech spodnoturonského stáří (asi před 100 – 95 miliony let). Zhruba ve stejné době obývali okolí budoucí Kutné Hory trpasličí ornitopodní dinosauři a ve vzdálené Argentině zahlazoval svými kroky půdu obří Argentinosaurus. Mělká, svým rázem v podstatě tropická moře středoevropského prostoru byla obývána myriádami žraloků, ryb, mosasaurů, plesiosaurů a bezobratlých živočichů, vytvářejících neopakovatelně pestré a na náš čtvrtohorní vkus snad i trochu monstrózní ekosystémy. Vraťme se ale k pražskému plesiosaurovi, který nepochybně stojí za bližší pohled. Pokud jste si totiž mysleli, že česká křídová moře byla hotovou oázou klidu proti těm americkým nebo západoevropským, pak budete možná překvapeni.

…

…

Rodové jméno Polyptychodon (v překladu přibližně „zub tvaru ploutve“) stanovil na základě objevu z anglického souvrství Greensand britský paleontolog Richard Owen. Polyptychodona ze starších vrstev albu (před 113 až 100 m. l.) formálně popsal ve svém proslulém díle Odontography. Přitom stanovil i typový druh P. interruptus, jehož zástupcem je také pražský exemplář z Bílé Hory. Další druh P. hudsoni pak na základě objevu prvních severoamerických fosílií z texaského Dallasu popsali S. P. Welles a B. H. Slaughter v roce 1963. Americký druh je geologickým stářím (stupeň turon) bližší právě českému zástupci, to ale není podstatné. Polyptychodoni patřili mezi mořské dravé plazy ze skupiny Sauropterygia, jejíž zástupci tvořili významnou součást fauny moří od svrchního triasu až do svrchní křídy. Ačkoliv žili prakticky ve stejné době, nepatří tito plazi mezi dinosaury, jsou pouze jejich poměrně vzdálení příbuzní. Český predátor patřil do čeledi pliosauridů (Pliosauridae), plazů s končetinami přeměněnými v ploutve, relativně dlouhým krkem a poměrně velkou hlavou (naopak příbuzní plesiosauridi měli obvykle ještě delší krky a k tomu malou hlavu). Pliosauridi obývali prakticky všechna teplejší vodstva naší planety (jejich zkameněliny známe z obou Amerik, Evropy i Austrálie) v době od spodní jury až po počátek svrchní křídy. Objevili se tedy zhruba před 200 miliony let a vyhynuli někdy před 89 miliony let. Český zástupce už tak rozhodně patřil k těm posledním. Bylo odhadnuto, že tito zavalití vodní dravci mohli dosahovat délky až kolem 7 metrů a hmotnosti mnoha tun. Kdysi dávno naše české křídové moře brázdili zabijáci o délce dodávky a hmotnosti jednoho či dvou slonů afrických. A to je jen jeden střípek z ohromné paleontologické mozaiky, kterou jsme teprve v relativně nedávné době začali odkrývat…

…

---

…