V roce 2009 rozvířilo velkou diskuzi oznámení výsledku studia malého tyranosauroida s nejasným původem, propašovaného načerno do Spojených států z Mongolska nebo severovýchodní Číny.[1] Dinosaurus obdržel nové jméno Raptorex kriegsteini a paleontolog Paul Sereno se svým výzkumným týmem jej označili za nový druh, vzdáleně příbuzný mnohem většímu tyranosaurovi.[2] Vypadalo to, že tendence k redukci velikosti předních končetin byla rozšířená již u těchto asijských linií a nový druh toho měl být důkazem. Jenže netrvalo dlouho a objevily se poměrně relevantní a dobře podložené spekulace, že raptorex může být docela dobře pouze mládětem tarbosaura.[3] Tomu by nasvědčovalo i místo jeho objevu, bohužel zásadní informace o souvrství a okolnostech nálezu jsou zřejmě navždy ztraceny (dobrá ukázka toho, jak je dobré vyvážet zkameněliny načerno). Každopádně dnes považujeme tento druh obvykle za nomen dubium, nejisté jméno a o jeho přesném zařazení panují pochyby. Situace s objevem a následnými přesuny exempláře je dosti složitá. Kostru zřejmě vykopal soukromý mongolský sběratel, který jej prodal movitému americkému obchodníkovi jménem Hollis Butts, sídlícímu v japonském Tokiu. Následně putovala fosilie do arizonského Tucsonu, kde byla v rámci velké výstavy přírodnin prodána oftalmologovi a amatérskému sběrateli zkamenělin Henrymu Kriegsteinovi. Do té doby byl exemplář považován za mládě tarbosaura, pocházející z mongolské Gobi. Kriegstein nicméně upozornil na nález Paula Serena, který později přišel s domněnkou, že jde ve skutečnosti o zcela nový druh, pocházející nejspíš z čínského Liao-ningu. Sereno předpokládal, že jde o součást tzv. Jeholské bioty a stáří fosilie tak činí asi 125 milionů let. V tom případě by se skutečně jednalo o dosud zcela neznámý druh tyranosauroida. Tomu odpovídal i odhad věku jedince, který podle popisného týmu zemřel téměř dospělý ve věku kolem šesti let. Již v říjnu roku 2010 ale přišlo možné vystřízlivění. Se svým závěrem totiž vystoupil komerční sběratel a paleontolog Peter Larson.

———

Rekonstruovaná lebka a tvar hlavy raptorexe. Ačkoliv byl původně popsán jako samostatný rod a druh tyranosauroida, dnes se většina vědců domnívá, že šlo ve skutečnosti o mládě druhu Tarbosaurus bataar. Kredit: Mike Hettwer, web Paula Serena

———

Larson se pokusil dohledat přesný původ zkameněliny až do její východoasijské domoviny a dospěl k závěru, že jde nepochybně o mládě druhu Tarbosaurus bataar, pocházející z mongolských pozdně křídových vrstev o stáří asi 70 milionů let. Je přitom pravdou, že juvenilní jedinci tarbosaura byli objeveni již dříve. V roce 2011 publikoval Larson spolu s Denverem Fowlerem a dalšími kolegy studii, která přehodnocuje původní Serenův výzkum a stanovuje stáří jedince na pouhé tři roky.[4] Dále autoři konstatují, že neexistuje žádný doklad o datování do období rané křídy, a že i vzhledem k pokročilé anatomii raptorexe musíme usuzovat, že jde nepochybně o pozdně křídového tyranosaurida. Zda jde skutečně o ontogenetické stadium tarbosaura nicméně nemůžeme zjistit bez dalších přesnějších údajů, zejména pak o stratigrafii nálezu. Velkou podporu Larsonovi přinesla také studie z roku 2013, která se zaměřila na datování pomocí rybího obratle, objeveného spolu s fosilií raptorexe. Ta dochází k závěru, že obratel patřil paprskoploutvé rybě z příbuzenstva rodu Hiodon. Podstatné je, že šlo o stejný druh, který byl známý ze souvrství Nemegt a zároveň není znám z žádného jiného, zejména pak stratigraficky významně odlišného souvrství.[5] Pokud se tato studie ve svých závěrech nemýlí, jde prakticky o definitivní důkaz, že raptorex žil až na konci křídy a oblastí jeho výskytu byla současná mongolská Gobi. Ještě významnější je zjištění, že zmíněný druh ryby nebyl nalezen vůbec nikde jinde než v sedimentech souvrství Nemegt. Dané vrstvy se ukládaly na počátku stupně maastricht, asi před 71 až 69 miliony let a není překvapivé, že dominantním teropodem ve zmíněných ekosystémech byl právě Tarbosaurus bataar. Samozřejmě se ještě nejedná o definitivní důkaz, že raptorex je mladým tarbosaurem, i když délka 2,5 metru a odhadovaná hmotnost kolem 65-95 kilogramů by tříletému tarbosaurovi mohla odpovídat. Každopádně však šlo o vývojově vyspělého tyranosaurida, nikoliv o evolučně raného zástupce tyranosauroidů s velmi pokročilými anatomickými rysy.[6]

———

Velikostní srovnání raptorexe, o hmotnosti dospělého člověka, a tyranosaura, který vážil zhruba stonásobně více. Takové porovnání ale není férové, protože „raptorex“ zřejmě v dospělosti dosahoval podobných rozměrů jako jeho severoamerický bratranec. Kredit: Todd Marshall, web Paula Serena

Autorem článku je: Mgr. Vladimír Socha

———

Odkazy:

http://www.sciencedaily.com/releases/2009/09/090917144115.htm

http://en.wikipedia.org/wiki/Raptorex

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=154175

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/r/raptorex.html

———

Short english summary: Raptorex kriegsteini is very likely a juvenile individual of a well known tyrannosaurid species Tarbosaurus bataar.

———

[1] http://edition.cnn.com/2009/TECH/science/09/17/tiny.t-rex.dinosaur.discovered/index.html

[2] Sereno, P.; Tan, L.; Brusatte, S. L.; Kriegstein, H. J.; Zhao, X. & Cloward, K. (2009). „Tyrannosaurid skeletal design first evolved at small body size“. Science. 326 (5951): 418–422. doi:10.1126/science.1177428

[3] http://www.nature.com/news/2010/101011/full/news.2010.530.html?s=news_rss

[4] Fowler D. W., Woodward H. N., Freedman E. A., Larson P. L., Horner J. R. (2011). Reanalysis of “Raptorex kriegsteini”: A Juvenile Tyrannosaurid Dinosaur from Mongolia. PLoS ONE 6(6): e21376. doi:10.1371/journal.pone.0021376

[5] Michael G. Newbrey, Donald B. Brinkman, Dale A. Winkler, Elizabeth A. Freedman, Andrew G. Neuman, Denver W. Fowler and Holly N. Woodward (2013). „Teleost centrum and jaw elements from the Upper Cretaceous Nemegt Formation (Campanian-Maastrichtian) of Mongolia and a re-identification of the fish centrum found with the theropod Raptorex kreigsteini“. In Gloria Arratia; Hans-Peter Schultze; Mark V. H. Wilson. Mesozoic Fishes 5 – Global Diversity and Evolution. Verlag Dr. Friedrich Pfeil. pp. 291–303.

[6] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi:10.1371/journal.pone.0079420.

———