Rozhodl jsem se zatím blogovat především na pravověrně dinosauří témata. Jedním z těch, která mne periodicky napadají, jsou exkluzivní fosilní nálezy, které pozměnily naše představy o této výjimečné skupině archosaurů. Snad nejlepším dokladem o predátorském způsobu života teropodů je 38 let starý mongolský objev, o kterém pojednává právě tento příspěvek. Narozdíl od většiny podobných nálezů, svědčících o interakci teropodů s býložravými dinosaury (v hlavní roli obvykle s velkými tyrannosauridy nebo allosauroidy), „hrdinové“ této dávné bojové scény nebyli větší než dospělý muž. A vzhledem k tomu, že žili zhruba před 80 miliony let, je jejich objev unikátní „fotografií“ z pozdní doby křídové, jakási pohlednice zamrzlá v čase. V roce 1971 pracoval spojený tým polských a mongolských paleontologů v již dlouho známé oblasti nevlídné pouště Gobi. Ve zdejších sedimentech formace Djadochta byly dinosauří fosílie známé i z dřívější doby. Jak se obecně vědělo, pocházely z konce křídového období, kdy se v této oblasti rozprostírala také polopoušť, jen o málo příznivější než je dnešní Gobi. Přesto zde prosperovalo množství druhů neptačích dinosaurů, po jejichž fosíliích vědci pátrali především (s výjimkou ještě více ceněných pozůstatků drobných savců). Scéna byla tedy otevřena pro nejeden zajímavý objev a záleželo prakticky jen na štěstí při usilovném pátrání. A to se brzy dostavilo v míře více než vrchovaté.

———

Souboj, zvěčněný po 80 milionech let v čase. Protoceratops byl díky většímu tělu a silné zobákovité tlamě mocným soupeřem i pro nebezpečného dravce velociraptora. Kredit: Firsfron, Wikipedie.

———

Nejdříve se ukázala část kostry velociraptora, malého dromeosaurida („srpodrápého“ dravého dinosaura), která byla od prvního pohledu dobře zachovaná. Již tento objev by sám o sobě stál za to; vědci ostatně vůbec nepředpokládali, že by snad našli v blízkosti malého predátora fosílie jiného dinosaura. Po dalších hodinách práce však zjistili, že přímo u kostry velociraptora se nachází kostra další – tentokrát šlo o menšího býložravého rohatého dinosaura protoceratopse. Žádné velké překvapení se však ještě nekonalo. Kostry různých dinosaurů se v některých případech často nalézají pospolu ve stejné vrstvě a někdy jsou do určité míry propleteny nebo se jinak dotýkají (často jde o tzv. „bonebeds“, kde byly kostry tragicky uhynulých zvířat na jednom místě relativně rychle pohřbeny). Zdálo se tedy, že kostry byly jednoduše pohřbeny písečnou bouří nebo rozbouřenou řekou na stejném místě, a to bez nutnosti předchozího přímého kontaktu mezi oběma živočichy. Po ještě pečlivějším očištění a odstranění horniny z nálezu však začalo být jasné, že v tomto případě jde o něco zcela jiného. Znělo to téměř neuvěřitelně, ale bylo to tak. Dinosauři se nacházeli ve smrtelném zápase a takto byli pohřbeni a po desítkách milionů let dochováni v podobě fosílií až do současnosti. Brzy se totiž ukázalo, že konfigurace jejich těl byla trojrozměrná a svědčila o souvstažné interakci. Tomuto nálezu se pak ihned začalo přezdívat „Fighting Dinosaurs“ (bojující dinosauři), případně „Duel in the Dunes“ (souboj v dunách) a byl podroben zevrubnému průzkumu. Začalo se také spekulovat o tom, jak k jejich vzácné fosilizaci došlo. Objevovaly se domněnky, že jde o neuvěřitelnou náhodu, která se již nikdy nebude opakovat. Další názor považoval zkamenělou scénu za pozůstatky velociraptora, hodujícího na již delší dobu mrtvém protoceratopsovi. Jiné hypotézy se dovolávaly povodní, smrtonosné písečné bouře nebo padající navlhlé písečné duny, která oba dinosaury naráz pohřbila (to je ostatně dodnes nejpravděpodobnější vysvětlení). Velmi kuriózní a nepravděpodobnou myšlenku naopak představoval názor, že údajně všežravý protoceratops zde hodoval na mrtvém velociraptorovi! Nález je pochopitelně velmi ceněný a v Mongolsku je dokonce jakýmsi předmětem národní pýchy. To je bohužel také důvodem jeho nedostatečné prozkoumanosti ze strany západních paleontologů (zemi původu totiž opouští jen velmi zřídka víceméně při vzácných příležitostech). Geologická stavba místa objevu také není dostatečně dobře objasněna, což situaci s interpretací unikátního nálezu rovněž příliš neulehčuje. Přesto jde o natolik transparentní objev, že pouhým letmým pohledem můžeme odhalit skutečnou podstatu kamenného výjevu. Oba dinosauři neleží pouze vedle sebe či na sobě, ale přímo se navzájem dotýkají. Protoceratops je poněkud pokrčen a tyčí se nad velociraptorem, ležícím na pravém boku. Levá přední končetina dravce se dotýká krčního límce rohatého dinosaura (zaživa to zřejmě neznamenalo hlazení, nýbrž spíše usilovné drásání). Co je však důležitější a představuje pevný doklad o interakci obou dinosaurů – přední část pravé přední končetiny velociraptora se nachází v prostoru tlamy protoceratopse. Je možné, že to představuje první zaznamenaný pokus ptakopánvého dinosaura o „potrestatání“ teropoda po vzoru středověkých lupičů. Na základě síly čelistí rohatých dinosaurů i jejich chrupu, uzpůsobeného k uštipování velmi tvrdé vegetace, by zřejmě dávná „amputace“ byla proveditelná. Pro dravce tak byla smrt možná vysvobozením. I kdyby tento souboj přežil, se ztracenou přední končetinou by žil maximálně několik dní.

———

Lebka a krční část páteře „bojujícího“ velociraptora. Takto ho před nepředstavitelně dlouhou dobou zastihla smrt, mající nejspíše podobu sesuté písečné duny. Kredit: Thomas Vandenberghe, Wikipedie.

———

Ovšem ani protoceratops nemusel ze střetnutí vyváznout živý (opět – pakliže by nebyl pohřben). Zatím jsem totiž nezmínil fakta o spodních končetinách dravce, které „vládly“ charakteristickými srpovitými drápy. Pravá noha malého teropoda byla volně položená, levá se však vzpínala nahoru, směrem ke krku rohatého dinosaura. Podle lokalizace velkého drápu na druhém prstě je pravděpodobné, že již byl zaseknutý do krční oblasti býložravce a velociraptor byl na nejlepší cestě rozpárat mu hrdlo. Je možné, že nebýt (pro paleontology vděčné) přírodní katastrofy, protoceratops by byl během několika vteřin mrtvý na následky protržení životně důležitých krčních tepen nebo průdušnice (popřípadě obého). Jak již bylo zmíněno, velociraptor by nevyvázl nijak lehce a na následky poranění přední končetiny (která mohla být silně mechanicky poškozená již v okamžiku smrti obou dinosaurů) by pravděpodobně také dlouho nepřežil. „Souboj v dunách“, jak se také někdy této zkamenělé scéně přezdívá, je jedním z nejúžasnějších objevů v celých dějinách dinosauří paleontologie. Zdá se, že za něj vděčíme běžnému jevu v této oblasti – kolapsům vodou nasáklých písečných dun, které se zřejmě často hroutily a při troše štěstí pro paleontology pohřbily zástupce svrchnokřídové fauny. Ve skvělých detailech následně dochovaly jejich fosílie až do dnešní doby. Spolu s dalšími zajímavými nálezy (společně pohřbená mláďata ankylosauridů rodu Pinacosaurus, pohřbená hnízda plná vajec i s hnízdícími oviraptorosaury, ještěři ještě stočení do klubíčka apod.) tvoří poušť Gobi fantastické pohřebiště dávno zaniklého světa, do kterého po desítkách milionů let stále ještě pouze nesměle nahlížíme.

———