Jen málo témat je tolik zatíženo zastaralými názory a dávno překonaným pojetím látky jako neptačí dinosauři. Je již tak nějak v lidské povaze zjednodušovat a zobecňovat věci, které dostatečně nechápeme nebo o nich nemáme jasnou představu. Právě proto vznikají často klišé, která jsou tím více tradována, čím méně se vlastně podobají realitě. Některé z těchto omylů byly tradovány především v době počátků „dinosauří horečky“ v 19. století, jiné bohužel přetrvávají až do dnešní doby. Pojďme si tedy přiblížit pět nejčastěji tradovaných omylů, spojených v obecném povědomí s dinosaury (text částečně převzat z vlastní knihy Úžasný svět dinosaurů):

Již mnohokrát bylo zmíněno, že zdaleka ne všichni pravěcí plazi (nebo dokonce jakákoliv pravěká zvířata) patřila mezi pravé dinosaury. Plazi vznikli již v prvohorní periodě karbonu, před více než 300 miliony let. Ještě před koncem období prvohor se pak v následujících 50 milionech let vyvíjeli v množství různých vývojových linií, mezi kterými nechyběli velmi bizarní tvorové, jako byli Dimetrodon, Edaphosaurus, Scutosaurus nebo třeba Estemmenosuchus. Přestože tito starobylí plazi (pelykosauři, therapsidi, synapsidi a další) dinosaury vzdáleně připomínali, nebyli s nimi blízce příbuzní a mnozí z nich dokonce vymřeli dřív, než se první dinosauři na této planetě vůbec objevili. Někteří z těchto starobylých plazů (savcovití plazi therapsidi) jsou dokonce vývojově příbuznější archaickým savcům (a tedy i nám) než dinosaurům. Ani ptakoještěři nebo tzv. mořští plazi (mosasauři, plesiosauři a pliosauři) mezi dinosaury nepatřili.

Na mnoha ilustracích i v četných starších filmech bývají společně zobrazovány různé druhy dinosaurů, které od sebe ve skutečnosti dělily celé desítky milionů let. Mnohokrát se například opakuje scéna, ve které spolu zápasí Tyrannosaurus se stegosaurem. Ve skutečnosti však tyto dva dinosauří rody oddělovala doba delší, než činí časový úsek mezi tyranosaurem a námi. Zatímco populární tyreoforan Stegosaurus obýval území Severní Ameriky a zřejmě i dnešní západní Evropy na konci jurského období (zhruba před 155-145 mil. let), dravý „král“ dinosaurů žil až na samotném konci následujícího křídového období, tedy o celých 80 milionů let později. Doba, která uběhla od vyhynutí mladšího z obou zmíněných rodů do současnosti, je přitom o celých 15 milionů let kratší. Podobná situace je i s mnoha jinými druhy dinosaurů, jejichž existence je rozprostřena do nepředstavitelně dlouhé doby 165 milionů let (s výjimkou první poloviny triasové periody zabírá prakticky celou druhohorní éru). Taková časová propast dělila například primitivního argentinského teropoda eoraptora a poslední známé neptačí dinosaury ze severoamerické formace Hell Creek, jako byli například Tyrannosaurus, Triceratops, Ankylosaurus, Torosaurus, nebo Pachycephalosaurus.

Dlouhou dobu panovala domněnka, že savci se jako „dokonalejší“ tvorové objevili až po vyhynutí dinosaurů na počátku třetihorní éry, která představovala počátek skutečného novověku života na naší planetě. Skupina obratlovců, do které patříme i my lidé, měla v myslích vědců osídlit až nové ekosystémy, zbavené „neživotaschopných“ plazích monster. Teprve postupem doby byly objeveny nezpochybnitelné savčí fosilie také v druhohorních vrstvách. Brzy bylo jasné, že primitivní savci byli současníky dinosaurů. Dnes již víme, že savci nejenom sdíleli ekosystémy s dinosaury, ale objevili se dokonce v téměř stejné době. Fosilie nejstarších nepochybných savců byly objeveny již ve svrchnotriasových vrstvách. Savci tedy žili téměř po celou dobu existence neptačích dinosaurů a co je nepochybně zajímavé – v ekologické konkurenci s nimi zpočátku úspěšní nebyli. Přežívali celých zhruba 150 milionů let v podobě drobných tvorů, dosahujících velikosti kočky (s výjimkou křídových rodů Repenomamus a Didelphodon s rozměry jezevce). Drobní savci nemohli dinosaurům různých velikostních kategorií a ekologických adaptací konkurovat v denní době, proto se zřejmě brzy specializovali na soumračný a noční život oportunistických hmyzožravců a všežravců. Ve dne se nejspíše skrývali v norách a dutinách stromů. Často se v této souvislosti objevuje názor, že neschopnost rozeznávat barvy u mnoha dnešních savců byla způsobena právě dlouhodobou koevolucí v pevninských ekosystémech obývaných dinosaury. Tato myšlenka jistě není neopodstatněná, vždyť celé dvě třetiny délky savčí existence spadají právě do doby „vlády dinosaurů“.

_____

_____

Dalším z dříve často tradovaných omylů, které byly poněkud nešťastným způsobem ztvárněny i ve filmové tvorbě, je setkání pravěkého člověka a neptačích druhohorních dinosaurů. K tomu však nikdy dojít nemohlo. Nejmladší sporné fosilní nálezy dinosaurů pocházejí z vrstev starých 64,4 milionu let, nesporné jsou pak ještě o více než milion let starší. Naproti tomu první člověku podobné bytosti se objevují v Africe koncem třetihorního období miocénu, tedy někdy před 7 miliony let (raný hominid Sahelanthropus chadensis). Nejstarší fosilie prvního zástupce našeho biologického rodu Homo habilis jsou pak ještě podstatně mladší (asi 2,4 milionu let). I ty nejstarší známé lidské bytosti tedy dělí od neptačích dinosaurů časová propast dlouhá téměř 60 milionů let, která naprosto vylučuje možnost jakéhokoliv vzájemného setkání obou skupin. Jedinou kontroverzní možností tak zůstávají pochybná tvrzení některých afrických a jihoamerických domorodců, zpracovaných následně kryptozoology (kryptozoologie je věda, zabývající se pátráním po živočišných druzích zoologii dosud neznámých). Podle těchto tvrzení byla údajně v pralesích pozorována záhadná zvířata, velmi podobná některým typům dinosaurů (Mokele-mbembe, Čipekwe, Emelantuka ad.). Existence těchto pochybných kryptidů však nebyla dosud prokázána a zřejmě nebude ani v budoucnu. Přežití dostatečně početné populace velkých dinosaurů až do současnosti je velmi nepravděpodobné, a tak jedinými dnes žijícími dinosaury zůstávají pouze ptáci.

Jde o jeden z největších a bohužel také nejhouževnatějších omylů, opakovaně tradovaných o dinosaurech. Zastaralé názory na evoluční význam této nesmírně úspěšné skupiny obratlovců se bohužel stále udržují i v učebních osnovách základních a středních škol. I přes doslova ohromující vývoj našich znalostí o dinosaurech v posledních desetiletích se v obecné veřejnosti dosud udržují názory poplatné stavu vědeckého poznání, existujícího minimálně před půl stoletím. Ilustrují to taky neodpovídající přirovnání typu „tupý jako dinosaurus“ nebo naprosto směšná představa, že „Brontosaurus zaznamenal bolest, až když si jeho ocas opékali pralidé“. Podobné hlouposti bohužel ještě více zatemňují vědecky již dávno prokázaná fakta, která značná část nepoučené veřejnosti dosud nereflektuje. Paradoxní přitom je, že pravdou je přesný opak. Z určitého hlediska můžeme dokonce směle prohlásit, že dinosauři jsou nejúspěšnější skupinou obratlovců, která se v historii naší planety objevila. Počítáme-li mezi dinosaury i dnešní ptáky, prodlouží se doba jejich existence na neuvěřitelných 230 milionů let, z toho tři čtvrtiny této doby tvořili dinosauři dominantní složku pevninské megafauny a ve zbývajícím období až dodnes pomyslně ovládají oblohu. Savci mohli nahradit dinosaury až po jejich definitivním vyhynutí na přelomu druhohor a třetihor před 65,5 miliony let, jejich nástup tedy umožnila spíše náhoda než nějaká výrazná kvalitativní biologická výhoda. Ať už tedy budeme posuzovat druhohorní dinosaury jakkoliv, jejich dřívější zastaralé pojetí je dnes zcela neudržitelné. Za evoluční „omyly“ je totiž nemůžeme označovat o nic více než náš vlastní biologický druh.